díky za připomenutí téhle rushdieho knížky – vstal jsem od „ground beneath her feet“ a zase se do ní začetl

jenom jednu: byl tu s námi v UB jeden kluk a manželka mu napsala, že se jí ozvali příbuzní z Izraele, o kterých nikdy neslyšela, a ukázalo se, že její babička byla Židovka, utekla za války z varšavy, změnila si identitu a nikdy nikomu o svém pravém původu neřekla – ani svému muži celých 60 let, co byli spolu.

rodokmen je fantastická věc. tak vlastně ještě jednu reminiscenci. Znáte Rushdiho Midnight Children? Na desítkách stránek představují rodokmen hlavního hrdiny, aby se pak ukázalo, že… ale to bych pro ty, kdo si to teprv budou chtít přečíst asi neměla prozrazovat.

Mějte se moc hezky!

díky za výbornej nápad a super tip na ten server

Kdyz se mi dostal do ruky prvni PC, neumel jsem s nim jinak zachazet nez psat jako na normalnim psacim stroji. Ale i ta znalost mi stacila napsat to, co jsem mel po leta na mysli. A to bylo, ze necham neco mym potomkum. A o cem jsem psal? V prve rade o sobe a o tech pribuznych, ktere jsem znal. Ale i o tech, ktere jsem neznal. Doma jsem nasel krestni a oddaci listy tech prapredku az do 18 stoleti. Jmena otcu, matek, dedu a bab. Mista narozeni, jmeno farare, svedku a kmotru. Tez zamestnani vsech zucastnenych. O jinych podrobnostech jsem se, pochopitelne, nemohl zajimat.
Vysla z toho mala kniha. Mam z toho zadostiucineni, ze neco z toho zustane, kdo vi pro koho. Dnes uz jsem ten jediny zijici, kdo je na spicce pyramidy, ale v pyramide jsou uz i nasledovnici, od kterych ocekavam, ze budou pokracovat v dalsich letech. Kdyz to nekdo bude cist za sto let, pak si rekne, ted vim, kdo jsem. A ten deda mi usetril praci.