Komentáře: 1988 – 24 let

Od: Anonym

Anonym — Wed, 09 Jun 2021 20:32:42 +0000

Od: Ľubomír HUbčík

Ľubomír HUbčík — Tue, 21 Aug 2012 10:57:47 +0000

1988-24 let
Kateřina. Dnes som sa schválne pozrel do fotoalbumu na moje fotky „z mládí“ … Najprv tie zo 68 a potom ostané… Rástol som v krajine škriatkov a víl, zlých duchov a rytierov bez hlavy, život plný inotajov, šepkania a zatínania pästí… Poučený rozprávaním starého otca, som postupne začal byťľahostajný ku formálnemu životu rodičov… realitou sa stala najprv gitara, a potom po neprijatí na vysokoškolské štúdium aj práca vychovávateľa, ktorá ma uchvátila… Tu som pocitil, že je možnosť zmeny… Najprv myslenia a potom aj činov… nie nebola to žiadna ilegalita, ale férová práca, kde som veril študentom a oni verili mne… dodnes sa s nimi priatelím… Viem, že sa to dá zopakovať, no neviem kde tie naše národy urobili chybu a vydali sa na také krkolomné cetovanie… asi na cestu späť… U nás to už moc ciťiť… Fico je monokrat a jeho cieľ je uchopenie moci jednou stranou na dlhé obdobie… je ochotný riskovať všetko aby to vyšlo…a vychádza mu to.Situácia v Európe je tomu naklonená.

Od: mirka

mirka — Tue, 02 Sep 2008 11:17:53 +0000

krasny clanok
milujem taketo zive spomienky a ponaram sa do nich, akoby som tie pocity sama zazila. Ja som den pred vyrocim v ’88 oslavila 6 rokov, tesila sa z novej aktovky a babiky z tuzexu (to si tiez velmi zivo pamatam, ako som si ju vyberala), a nevedela sa dockat,prveho dna v skole.

Od: Kateřina

Kateřina — Mon, 25 Aug 2008 21:52:29 +0000

pro Olgu
já jsem o tom taky přemýšlela a napadlo mě, že asi ne všichni z generace našich rodičů v to doufali. Že jich asi bylo hodně smířenejch jako my. A některým to bylo dost možná úplně jedno nebo byli spokojený.

Od: Olga

Olga — Mon, 25 Aug 2008 21:32:35 +0000

K článku
Myslela jsem si v r. 1988 totéž, pak jsem byla ráda, že jsem se pletla, a taky jsem se za to trochu styděla (co jsem si myslela). Proč mi trvalo 5 dní, než jsem Ti to sem napsala, to bych teda ráda věděla. A ještě, jestli je to generační pocit, a kdyby jo, tak kde je ta hranice.

Od: Michaela

Michaela — Sun, 24 Aug 2008 10:55:41 +0000

Chápu,
taky to tak někdy cítím, když píši na blog, ale touha sdělovat, možná s trochou verbálnho exhibicionismu 🙂 zatím zvítězí. určitě někdy najdete způsob, jak svoje pocity vyvážit. ty fotky matek a dětí byly úžasné…přeji hodně pozitivn íenergie při hledání cesty. M.

Od: Kateřina

Kateřina — Sun, 24 Aug 2008 10:15:17 +0000

zrušila jsem web
tak jako dělám většinu věcí, v náhlém hnutí mysli. Připadala jsem si tam nějak nahá…. jako že se každej může podívat, ale já o nikom, kdo tam přijde, nevím nic.

Od: Michaela

Michaela — Sat, 23 Aug 2008 22:03:19 +0000

Kateřino,
mně se moc líbí, jak píšte, závidím Vám tu schopnost sdělovat emoce tak lidsky…díky za to.
Smazala jste web? Musel Vám dát moc práce, byly na něm krásné fotky, ráda jsem si je prohížela…ale každá krize, pokud se povede, vede k růstu, tak Vám držím palce i vaší papričce :-). Dobrou noc. M.

Od: Anna

Anna — Sat, 23 Aug 2008 21:34:46 +0000

web-zrušení
Kateřino, vím, že to sem asi úplně nepatří, ale nedá mi to se nezeptat, proč jste se rozhodla zrušit své stránky?

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Sat, 23 Aug 2008 10:30:53 +0000

Ten pocit bezvýchodnosti,
to je určující pro normalizaci. Jakoby člověk, kamkoliv se obrátil do činného prostoru, vždycky věděl, že nutně narazí na železnou stěnu. Vše nezglajchšaltované bylo vlastně postihnutelné. Člověk měl pocit, že ať dělá, co dělá, jakmile vykoukne mimo prostor svého přemýšlení, je pod kontrolou – mohl povyskočit mimo oficiálně povolené mantinely, ale věděl, že to časem bude zákonitě potrestáno.

To možná před r.68 nebylo. Lidi měli pocit, že se něco může stát, že se nějak lze z toho systému osobně a pak i celospolečensky vymanit. V okupované zemi je takový pocit nemožný. Dokud byla rudá říše silná, byla jakákoliv mimorežimní aktivita jen jako mravenci na kůži tlustokožce. Naštěstí ale síla, která jen kořistí z let minulých a která se neobnovuje, se musí po čase vyčerpat.

Proto mne mrazí ruský (a čínský a jakýkoli) nacionalismus – protože ten čerpá z mnohem hlubších zdrojů než komunismus. Pokud se svět dostane do stavu přetlačování mezi nacionalismy velkých hráčů… Zlatá globalizace!