Komentáře: A já mlčim

Od: Anonym

Anonym — Wed, 20 Apr 2016 23:03:07 +0000

Od: Petra

Petra — Fri, 08 May 2009 08:44:22 +0000

teda…
asi to bude muset nějak přežít… 🙂
Aspoň se zocelí a připraví na praxi, kde je takových lidí jako její paní učitelka fůra… a taky to není vždy rovnocennej vztah. Právě proto si někteří, kteří mají ty mindráky, někdy na někom budou dělat dobře. Kdyby nebyli v tom nadřazeným postavení, nikdy si spoustu věcí nedovolí, tak je to s jejich seběvědomím.
A je pravda, že to je záležitost ani ne tak dnešních dětí, jako rodičů, který vyrůstali v systému, kde se ozvat nesměli. Já na tom trochu vidím spíš ten prvek, že špatnej pocit z celé té věci má hlavně rodič a tak trochu se „bojí ozvat“ (obecně) a je to on kdo má z té nadřazené pozice učitele strach, z té moci nad děckem, než to dítě. A to je právě hrozný, že ten pricip systému „mít strach“ pořád platí…, že ten rodič a posléze i ten kdo má tu moc, páč si je toho vědom, to udržují při životě. Ale nemyslím si, že by se ze strany rodiče s tím dalo nějak hnout jestliže učitele budou dělat lidi, kteří ty děti nemají rádi a práce je nebaví

Od: Petra

Petra — Fri, 08 May 2009 08:35:09 +0000

to jsou blbci, ti žádný pravý sebevědomí nemají
to si o nich myslím.

To jsou lidi, kteří (podle mýho citu a mínění) jsou do jisté míry tak trošku primitivní….nevědí co to je pokora a za tím jejich „uřvaným sebevědomím“ jsou titěrní a malinkatí. Jako zrovna ta učitelka v článku. To jsou prostě zamindrákovaný osoby. Nejhorší je, když se člověk dostane tam, kde jich je větší koncentrace a naruší se tak nějaká rovnováha. Je jich víc a proto si určují pravidla hry v místě kde se pohybují. Hrůza. No ale naštěstí to není všude.

mm…já bych se trochu bála, že nějaká ostřejší výtka bude mít spíš ten důsledek, že na to to dítě doplatí. To by museli být všichni charakterní, vyrovnaní, zdravě sebevědomí (čili né ti magoři co to jen hrajou) a laskaví. Myslím, že většina lidí (ne, to jsem špatně napsala, spíš velká část :-)) ) to bere jako útok na svoji osobu, málokdo snáší dobře kritiku na svoji osobu. I když se tváří, že mu to nevadí…
Nevím, asi je dobrý to nějak přežít, z hlediska toho dítěte, jinak vážně nevím…

Od: Jiri Nemcik

Jiri Nemcik — Fri, 08 May 2009 02:17:12 +0000

sebevědomí
taky neni všechno, sebevědomých trotlů je jak nasráno. Většinou jsou tak sebevědomí, že o nemaj o těch druhých nejmenší potuchy…:)

Od: Kateřina S

Kateřina S — Fri, 08 May 2009 00:11:17 +0000

asi jo
je to trochu pořád strach se ozvat a dostat se do konfliktu s někým, komu připisujeme, že má moc nad našimi dětmi. A tím pádem di jistíé míry i nad životem celé rodiny. Při tom je asi dobrý, když učitel ví, že rodič za svým dítětem stojí. Ono to nemusí znamenat, že si na zasedne, taky to naopak může vést k tomu, že se mu začne věnovat s větší pozorností. Příště se opravdu budu snažit vystupovat sebevědomě a ne jako mouchy snězte si mě.

Od: K.K.

K.K. — Thu, 07 May 2009 23:29:09 +0000

„Protože neumím od plic říct, co si myslim. „
Odkud to máte umět ? 40 let socialismu ohnulo národu páteř.
Když si vzpomenu na dětství, tak co mi utkvělo v paměti bylo „jen ne vyčnívat!“ , stálý strach. A v tom jsem nechtěl žít.

Od: K.K.

K.K. — Thu, 07 May 2009 23:25:09 +0000

Kateřino, přeložte si :
Wer sich nicht wehrt, lebt verkehrt.
Více sebevědomí ! Máte na něj nárok ! Učitelka je placena z vašich daní, a bez vašich dětí by se mohla akorát jít pást. Tohle ji řekněte.

Od: K.K.

K.K. — Thu, 07 May 2009 23:21:59 +0000

Kateřino, mohla jste ji říct:
„Teď jsem slyšela vás, doma si poslechnu dceru, a pak za vámi přijdu.“
(a se mnou přijde zákon ! :-)) )

Od: Kateřina S

Kateřina S — Thu, 07 May 2009 16:41:37 +0000

díky vám všem
moc za reakce, když jsem si je pročítala, spousta věcí mi běhala v hlavě a taky mi došly různý věci, který mě dřív nenapadly. Ani jsem nečekala, že těch reaskcí bude tolik. Asi je to téma, které nás trápí, ať jsme rodiče nebo učitelé. Možná fakt ty děti to trápí ze všech nejmíň. Já jsem se dopustila totiž hlavně té chyby, že když jsem vycházela roku 1990 z PedF, byla jsem šťastná, že še škola konečně změní a bude taková, jak jsem si ji jako učitelka bez praxe představovala. Měla jsem najednou pocit, že konečně můžeme začít přistupovbat k dětem jako k partnerům, které chceme něco naučit a tomu podřídíme i své metody….Jenže něco jiného jsou sny a něco jinýho realita. Zatímco jsem se smířila se spoustou věcí, které nejsou tak, jak jsme si je tehdy představovali, tak tohle mě pořád trápí kvůli dětem. A že je to asi v oblasti, kde vím, že by se to změnit dalo.

Od: Jindřich

Jindřich — Thu, 07 May 2009 16:18:09 +0000

Sebevedomne nejistej….
Kdyz to tady tak ctu a jako clovek co ztravil priserne let v lavici a pak pred ni, uvedomuji si, ze mate skoro vsichni pravdu……

Tady se mlati do ucitelu, ve sborovnach zase ucitele mlati do rodicu, administratori pak asi do ucitelu a studenti si muzou vybrat.

A to tak bude porad. Uz to tak k nam patri. Nikdy nic „nevylepsime“, jenom muzeme to vsechno prezit z takovou tou malickou nadeji, “ že snad nebude huř.“