Komentáře: Děda Pepa

Od: Anonym

Anonym — Mon, 25 Jan 2021 23:09:29 +0000

Od: mirka

mirka — Tue, 02 Sep 2008 12:57:47 +0000

aach jo
ked som bola mala, tiez ocko niekedy zasiel poobede po zmrzlinu do termosky a potom sme mali poobednajsiu rodinnu pohodu. Neviem ci vtedy (koniec osemdesiatych, zaciatok devadesiatych rokov odhadom) neboli zmrzlinove torty dostat alebo boli drahe, ale tusim mi ta termoskova zmes chutila aj viac nez torta, ktora ma tak dve prichute.

Od: Th

Th — Thu, 03 Apr 2008 13:03:59 +0000

…………. 🙂
Dekuju, Kateřino. Tak dlouho jsem tu nebyl, stalo se tolik věcí… Tak Vás tu zdravím!

Od: Ivan Derer

Ivan Derer — Thu, 20 Mar 2008 21:22:41 +0000

Je to priznacny
Deda Pepa byl v koncentraku a nemluvil o tom.
Zcela urcite by o tom mluvila spousta lidi, ktery nikdy v koncentraku nebyli. Dalsi by rikali, ze koncentraky nebyly, dalsi ze Zidi se vyhladili sami a dalsi by rikali, ze deda Pepa vubec neexistoval a Katerina si ho vymyslela.
Ale my se muzeme diky Katerine, ktery verime, podivat, ze deda Pepa zil a vime co se stalo a at si to nekdo zkusi zpochybnit…

Od: Kateřina

Kateřina — Thu, 20 Mar 2008 21:22:18 +0000

to oldo
já vím, průběžně se o to snažím

Od: oldo

oldo — Thu, 20 Mar 2008 21:09:59 +0000

pekn a storka
len tie chybicky by som opravil…

Od: Kateřina

Kateřina — Thu, 20 Mar 2008 16:29:40 +0000

ještě dovětek k předešlé reakci
Teta Gerta ve své knize píše, že si myslí, že přežila díky své odhodlanosti žít a zejména díky své tvrdohlavosti, která se leckdy dala pokládat za bezohlednost. Že její život často závisel na tom, zda dokáže rozlišit, komu může důvěrovat a koho musí podvést. Člověk asi musel být dost drzý a pohotový. No a pak asi musel mít notnou dávku štěstí. To nevím, kde se bere.

Od: Kateřina

Kateřina — Thu, 20 Mar 2008 16:21:22 +0000

to Pumpuescu a ostatním
Já nevím, nepočítala jsem to. Ale tak to bylo zřejmě s vtěšinou těch, co se zachránili. Když mi dřív vyprávěli známí, kteří prožili koncentráky, co se stalo jim, byly to neuvěřitelné skoro zázraky. A mám takový dojem, že člověk musel mít v sobě nějakou vnitřní sílu, že chce přežít, která ho hnala a držela. Přemýšlím o tom, že bych dala dohromady více vzpomínek (někde mám ještě od gymnázia zapsaných několik příběhů). Protože je fakt, že teprve když člověk čte (nebo slyší), co se dělo se skutečnými lidmi, pak teprve pochopí, jak to za války vlastně chodilo.
A děkuji vám všem, že jste si příběh přečetli a že vám něco dal. Díky.

Od: Pumpescu

Pumpescu — Thu, 20 Mar 2008 16:11:01 +0000

Taky děkuju,
je to mimořádnej zážitek, přečíst si vyprávění vašeho neuvěřitelně statečnýho dědečka. Nedokážu to přesně spočítat, ale kolikrát se mu podařilo utéct? 6x?

Od: PavelP

PavelP — Thu, 20 Mar 2008 16:03:26 +0000

Dědův příběh…
moc děkuji za odkaz na text (a hlavně za jeho zveřejnění)
byl to opravdu SILNÝ zážitek a od čtení se nedalo odtrhnout.
takové autentické a neučesané texty by měly být nedílnou součástí výuky ve školách – jednou měsíčně jedna hodina předčítání…
to by byl dějepis který by mnohem přinesl více než biflování dat úmrtí.
ještě jednou děkuji!!!