Komentáře: We Don´t Need No…

Od: Kateřina

Kateřina — Sat, 08 Nov 2008 21:11:35 +0000

ahoj Táňo
já jsem se ke kauze Kundera skoro nevyjadřovala, sama jsem neměla a nemám jasno a v podstatě mě to nijak netrápí (jestli udal nebo neudal) ale fakt je, že okamžitě, jak jsem tu titulku viděla, jsem cejtila, že to není v pořádku. Že se mi to nelíbí. A poněkud to mou důvěrou v rdespekt otřáslo. Když jsem pak četla text toho faxu, co Kunderovi poslali, tak jsem měla dojem, že snad ani nechtěli, aby se nějak mohl bránit. Možná všechny ty změny, kterejma poslední dobou Respekt procházel… možná ty ho nakonec opravdu proměnily. Já si teď udělala ještě blog na Týdnu, protože momentálně se tu nedá vůbec nic publikovat. A atmosféra mi tu na blogu taky připadá čím dál tím divnější. Uvidím, jaký to bude na tom Týdnu. měj se.

Od: Tatiana

Tatiana — Sat, 08 Nov 2008 20:38:05 +0000

To: lenka Ru
Milá Lenko,

jste velmi sympatická osoba, ale někdy mám pocit, že píšete desetkrát více, než přemýšlíte. A že Vám mnohem více záleží na tom prezentovat vlastní názor, než pochopit, na co vlastně reagujete. Vaše výměna s Milanem Kovárem jest toho dokladem. Nepovažujte to za útok, ale za podnět k zamyšlení. Hezký večer.

Od: Tana

Tana — Sat, 08 Nov 2008 20:35:24 +0000

krásné čtení, jako vždy…
…děcka sice nosí domů čtyřky, ale jsou to skvělá a bezprostřední děck.

Rita Holoubková – myslím, že jako jediná si na blogu Respektu užívala nesporných výhod pseudonymu. Nejsem závistivá, ale ten pseudonym jsem jí záviděla ukrutně. Jinak divná bába.

Co se kauzy MK týče jí ale musím dát zapravdu. Redakce mě namíchla hned několikrát – nejprve tou titulkou a dementním Šimečkovým úvodníkem, pak až Klausovskou neochotou přiznat chybu a konečně uveřejněním úryvků dopisů čtenářů v posledním tištěném čísle, kde „protistranu“ zastupovaly pouze emotivní výlevy zcela opomíjející to, co jsme Respektu vyčítali nejvíce: 1) bulvární titulku 2) absenci druhého písemného dokladu, který je pro seriózní zkoumání „MUST“ 3) ignorování dalších možných verzí vyplývajících z toho mála, co víme 4) vágní a nekonkrétní text faxu Kunderovi a neodeslání kopie konkrétního dokumentu. Za to mají palec dolů. Škoda, považovala jsem je za nejkvalitnější periodikum na českém trhu.

Od: oldo

oldo — Mon, 27 Oct 2008 22:56:10 +0000

hihihi
no ked sa necha veciam volny priebeh tak vzdy dopadnu tak ako mali 🙂

Od: Kateřina

Kateřina — Mon, 27 Oct 2008 19:03:27 +0000

pokračování
…mohly dostat? No a tohle mě trápilo dlouhá leta. Nezkazila jsem jim život, když jsem je k tomu nevedla? Jenže teď, když vyrůstají, tak čím dál víc vidím, že bych je asi nutila k něčemu, co jim připadá naprosto nedůležité a co vůbec nechtějí dělat. Jejich táta konec konců taky seděl v lavici vždycky jenom z donucení. Nejsou v tomhle po mně, no. Takže spíš než že bych brojila proti škole je to tak, že musím tu nechuť nějak pochopit a přijmout, že v tomhle se ode mne moje děti liší. A že je, doufám, dobře, že jsem ustoupila a nechala věcem volný průběh.

Od: Kateřina S

Kateřina S — Mon, 27 Oct 2008 18:55:56 +0000

to Michaela
Já myslím, že nejde o předávání generačního problému. Tu úvahu jsem pojala velmi zkrátka, pokud jde o problematiku dnešní školy a o otázku mých dětí ve škole. Ne, já si samozřejmě myslím, že vzdělání je dobrá věc, to bych musela popřít samu svou podstatu, já se vzdělávám ráda. Bohužel jsem očekávala od školy postkomunistické něco jiného, myslela jsem, že teď už fakt půjde o vzdělání a ne o známky. Opak je bohužel pravdou. Ale do téhle prpoblematiky se mi nechce pouštět, protože samozřejmě existují i dobří učitelé… U nás doma jde o jinou věc. Moje děti jaksi nemají touhu ve škole vynikat, netouží studovat vysoké školy, mají úplně jiné zájmy. Já jsem nejspíš přece jen tu touhu po vzdělání v sobě měla a navíc jsem k tíomu byla od malička vedená. Takže mě často napadá otázka: byly by mé děti vzděláníchtivější, kdybych je k tomu víc vedla? Mluvím o formálním vzdělání. Kdybych jíim říkala, že mají studovat vysoké školy, denně bych se s nimi učila, aby měly dobré známky a tak se na ty….

Od: Michaela

Michaela — Mon, 27 Oct 2008 17:44:32 +0000

– pokr –
vzděláváním…protože naše školní výsledky byly k ničemu, nikam jsme to s nimi nemohli dotáhnout, tedy tam, kam jsme chtěli….tak to nemusí být pro generaci dnešní….Přeji Vám a Vašim dětem mnoho úspěchů hlavně tam, kde budete všichni spokojení…M.

Od: Michaela

Michaela — Mon, 27 Oct 2008 17:43:15 +0000

Kateřino,
ať napíšete o čemkolivm, mám pocit, že tomu rozumím. taky si pamatuji na ambivalenci humanitně nadané holčičky, která mohla předvádět své recitační dovednosti jen na Puškinově památníku a v lepším případě na bezručově červeném květu. Taky jsem ráda psala slohy….taky jsem měla pocit, že škola je k ničemu, neb se tam musím stále přetvařovat a zároveň to byla jediná parketa, kde člověk mohl v totalitě uspět a investovat svou energii…proto si trochu dovolím neosuhlasit s tím, co naše generace, těch znechucených školou v totalitě (protože jsme věděli, že jsou nám školní vědomosti k ničemu, protože nám to naši rodiče potajmu říkali a protože to tak prostě bylo, tak jsme nakonec tu touhu vzdělávat se investovali do pokoutního čtení samizdatu a dovezeného Brava…) a to, že škola není objektivní kriterium úspěchu. za naší generace nebyla. Ale dnes, myslím, že existuje i nějaká doblrá škola a dobří učitelé, by´t je jich málo, myslím si ,že není dobré předávat dětem generační problém se

Od: Lenka Ru

Lenka Ru — Mon, 27 Oct 2008 16:47:30 +0000

Lucie,
já vím, že redakce dělají zhovadilosti. Mě nejvíc dostalo, když mi ňáká česká mutace glossy magazínu nabídla, abych si vymejšlela (!) rozhovory se světovejma celebritama. Tehdy jsem zažila nepopsatelnej šok a od tý doby se ničemu nedivím. Ale síří mě, že se do těchhle praktik zapojujou i tzv. seriozní periodika.

Od: lucie kellnerová

lucie kellnerová — Mon, 27 Oct 2008 14:55:12 +0000

jednou jsem napsala článek
o čínskejch studentech pro reflex. řekli, že by to předělali do rubriky na vandru a ať se stavim doplnit pár detailů. Pak mi to poslali (to byli teda asi slušný) ale místo o číňanech to bylo celý o mně a byly tam dost hrůzy, poněvadž jsem byla úplně blbá a plácala hovadiny. když jsem se ohradila, řekli, že to maj celý nahraný a byli dost protivný. nakonec to skončilo dobře, ale mám ponaučení na vždycky – a od té doby se taky nedivím, když někdy politici dávaj bezobsažný odpovědi – normální člověk přece nemůže pořád na všechno dávat vyčerpávající prohlášení s přesně přiléhavýma adjektivama atd, ne? Mně ta autorizace připadá fajn – i proto, že nad prvotním nárysem se vyvrbí ještě spousta dalších pohledů a otázek… jiná věc je, chtít někoho chytit na hruškách…
pardon, že tak obšírně, ale tehdy s tím reflexem mě to taky hodně dostalo – ten pocit bezmoci a nespravedlnosti.
rita tu bude chybět, doufám, že se objeví jinde