Loňský rok nezačal moc dobře. V lednu mě čekal soud a já byla vynervovaná k nepříčetnosti. Ječela jsem na Tondu jak pominutá. Pak mi to bylo večer líto a modlila jsem se, aby mi bylo odpuštěno. Znáte to, když člověku teče do bot, stává se z něho věřící až za hrob. „Prosím, dej ať vyhraju ten soud a já slibuju, že už nebudu dělat žádný scény a budu na Tondu hodná.“ Nebyla jsem. Hned ráno jsem začala soptit nanovo.
Zbývala jediná naděje. Soud se měl konat v den babiččiných narozenin a já doufala, že mi to přinese štěstí.
V noci před soudem jsem si nechala na internetu vyložit karty a ty mi řekly, že prohraju. A babička v den svých osmdesátých osmých narozenin onemocněla. Dostala horečku a málem mě nepoznala. Takže jsem tu prohru vlastně čekala.
Měla jsem sice vztek, to je fakt, ale ten mě přešel hned, jak jsem se vrátila od soudu domů a viděla, že s babičkou to vůbec nevypadá dobře. Najednou mi všechny ostatní problémy připadaly úplně malicherné.
Loučili jsme se s babičkou celý týden. Seděli jsme u její postele a snažili se podle toho, co říkala, odhadnout, které období života právě prožívá. „Zase nepřišel domů,“ stěžovala si. „Já nevím, snad bych se s ním měla rozvést.“ Souhlasila jsem s ní, protože jsem věděla, že to tak nakonec stejně dopadlo. Někdy se babičce nevybavovala slova a tvořila si vlastní. „No to je tam u Vršovickýho hřbitova, přece, jak jsou tam ty krachny.“ A pak se z ničeho nic vynořila z minulosti a uvědomila si, že leží v posteli a nemá sílu vstát. „Cítím, že mi odchází mozek,“ říkala.
„Zabij mě,“ požádala mě jednou. „Vem pistoli a zastřel mě.“
„Já tě ale nemůžu zabít, babi, to by byla vražda.“
Spiklenecky na mě mrkla, naznačila mi, abych k ní sklonila hlavu a pošeptala mi: „Já bych to nikomu neřekla, ty hloupá.“
Letos jsme bez ní slavili první Vánoce. Přesto jsem od ní měla pod stromečkem dárek. Zlatý náramek. A až teď, když o něm píšu, jsem se z toho rozbrečela.
Ale rok, který dneska začal, bude dobrý. Bude to rok draka. Drak je mocné zvíře. Občas sice chrlí oheň a síru, ale je moudrý a velkorysý. A ochrání nás. Aspoň já tomu teda věřím. Já jo.
