Odcházejí.
Lidi, které mám ráda. Lidi, u kterých by to nikdo nečekal.
První dny po jejich smrti na ně myslíme víc, než když tu ještě byli. Všichni o nich mluvíme, posíláme si jejich fotky, vzpomínáme. A pláčeme. Pak pohřeb. Rozloučení naždy.
Za nějakou dobu si zvykneme, že tady nejsou.
A pak třeba po letech objevíme jejich básně. Najdeme obrázek, který namalovali. Nebo o nich natočí v televizi pořad a my je zase vidíme, slyšíme je mluvit. Vrátí se nám okamžiky, které jsme s nimi prožili. Jejich úsměv. Už to nebolí. Ale najednou hrozně silně cítíme, jak moc jsme je měli rádi. Jak moc je máme pořád rádi.
Protože láska smrtí nekončí. Milujeme své blízké dál, jen jim to už nemůžeme sdělit.