Rom, co v životě nebral dávky a chodí do práce jako každej druhej. Právě jsem si přečetl na několika serverech články s romskou problematikou a co na to říkám?
Asi to, že jsem je neměl vůbec číst. Protože jsem se zase dozvěděl, jak jsem nevzdělanej, neschopnej, neinteligentní, zaostalej, nepřizpůsobivej, vychcanej a navíc potenciální kriminálník… Já vím, že se nemluví konkrétně o mně, ale člověk se těžko ubrání nebejt vztahovačnej. Na druhou stranu jsem to mohl čekat, stejnou písničku slýchám od dětství..
A je už milionkrát ohraná. Jedním uchem sem a druhým ven. Jenže po ní zůstane taková pachuť. Takovej nepříjemnej pocït.
Když nastoupím do metra nebo do autobusu, upřou se na mě pokaždý desítky očí. Když se do nich podívám, lidi rychle odvrátí pohled. Jako bych byl nějak postiženej.
Já jsem jen trochu tmavší.
Jedna romská holka to kdysi vyjádřila dost přesně: „Když jste Cikán, je to jako kdybyste někam přišel a měl na zádech obrovskej batoh. A lidi nejdřív viděj ten batoh a pak až vás."
Jsem úplně normální člověk. Nejsem o nic horší ani o nic lepší než vy. Tak proč to musím neustále dokazovat?
Jsem trpělivej. Jsem na to zvyklej od dětství. Nejsem žádnej bojovník a konfliktům se vyhýbám. Na zápasy Sparty nechodím, i když jsem její fanda, protože bych tam nejspíš dostal před držku. Když se v mý přítomnosti nadává na Cikány, mlčím. Někdy je ale opravdu těžký zachovat si tvář. Není zrovna příjemný, když vám někdo předhazuje, že v zemi, kde jste se narodili, nejste doma, a máte táhnout zpátky do Pándžábu. To v lepším případě. Hodně lidí by mě moc rádo poslalo do plynový komory.
Někdy mám chuť řvát. Co já mám s tím vším společnýho? Copak kradu? Nebo loupím? Copak jsem někomu ublížil? Celej život se snažím žít podle vašich pravidel. Tak už mě nechte volně dejchat a a neházejte mě do stejnýho pytle s kriminálníkama, lichvářema a drogovejma dealerama. Já takovej nejsem. A přesto jsem Rom, přesto jsem Cikán! A byl bych rád, aby to moje děti mohly říkat beze studu. Protože už možná nadešel čas, kdy bychom měli vidět každýho člověka jako jednotlivce. Posuzovat ho podle toho, jakej je on, ne podle toho, co si myslíme o jeho národu nebo etniku.
Já vím, co teď říkáte. Říkáte si, že když se chovám slušně a jsem integrovanej a dobře přizpůsobenej, tak to všechno, co o Romech povídáte, se na mě nevztahuje a nemusím se rozčilovat. Považujete mě za výjimku z pravidla a to mi mažete jako med kolem huby. Abyste mi ji zacpali. Abych nemohl říct, že takovejch jako jsem já, znám víc. Protože to slyšet nechcete. Vy jste rádi, že máte na koho nadávat. Jste šťastný, že tu s vámi žije někdo, na kom si můžete léčit svůj vlastní komplex méněcennosti.