Reklama
 
Blog | Kateřina Sidonová

Na tváři úsměv, v očích slyz

Máma byla učitelka angličtiny, táta spisovatel. A protože se mi od každého líbil kousek, přála jsem si už od ranného dětství stát se překladatelkou. Mými vzory se pak stal (jak už jsem se tady někde zmínila) Jaroslav Kořán díky překladům Kerouaca a Vonneguta a Ondřej Hejma, kterého jsem zažila tlumočit film na živo a naprosto mě uchvátil.

Na filozofickou fakultu jsem se ale nedostala, takže jsem šla studovat speciální pedagogiku, jak bylo u podobných případů, jako jsem byla já, zvykem.

Pedagogická fakulta úplně změnila směr mého života. Ne ta škola, studium na ní bylo něco neuvěřitelně absurdního a odporného a málem ze mě udělala doživotního kreténa. Ale zjistila jsem, že mě baví pracovat s dětmi a že mám navíc k učení zřejmě vlohy. A tak jsem se na několik let ubírala úplně jinou cestičkou života, než by mě kdy napadlo.

A pak jsem si jednoho dne vzpomněla, že jsem přece chtěla překládat. A jelikož jsem byla zbrklá a mohla si ještě dělat, co chci, odešla jsem ze zaměstnání a přes nejrůznější známosti sehnala svůj první překlad knihy. Jmenovala se Bubny lásky a nakonec jsem ji vůbec nepřekládala. Když jsem totiž přinesla paní redaktorce prvních deset stran zkušebního překladu, řekla mi, že nemá bohužel čas někoho učit, jak se překládá a ať přijdu, až to budu umět. Týden před tím jsem zjistila, že jsem těhotná, takže jsem se ani nemohla jít opít, abych spláchla tu pohanu, ale pamatuju se, že jsem si koupila velkou pixlu Nutely a celou ji mezi hysterickými vzlyky sežrala na posezení.

Reklama

Uplynulo několik let a já tu sedím u počítače a hrdě v kolonce zaměstnání uvádím: překladatelka a titulkářka. Jako Kořán a Hejma, akorát o pár úrovní níž.

Překládám knihy určené k rychlé spotřebě a titulky nahazuji k televizním pořadům zábavního kanálu BBC. Realityshows, seriály, sitcomy, dokumenty. Občas nějaká detektivka. Ta bývá za odměnu. Ale furt lepší než dva roky překládat kvalitní knihu, zbláznit se z toho a nakonec ještě platit pokutu za pozdní dodání překladu, jako se to stalo jednomu mému kamarádovi.

Titulkování televizních pořadů bývá někdy úmorná dřina. Překlady knih bývají kreativnější. A můžete si sem tam něco přimyslet, když vám to tam pak korektor/ka nechá. Já třeba, když to jde, vložím někam poznámku, že hrdinka/hrdina poslouchá Red Hot Chili Peppers. Jeden kamarád mi vyprávěl, že připisuje celé odstavce.

A k čemu celý ten dlouhý úvod? A co to má společného s názvem článku?

To je můj oblíbený a velmi častý překlep. A vždycky se nad ním můžu potrhat smíchy. Opravdu, chechtám se jak blbá, až mi slyz kapou na klávesnici. Protože člověk dělá chyby a někdy jsou šílené. Nedávno jsem překládala knihu a v ní byla spousta cyklistů. Měli vlastní hospodu, kde hrál heavy metal, nosili kožené bundy a obsluhovaly je servírky nahoře bez. A pak v noci sedli na svá „bikes" a projížděli se po vsi a spící občany to děsně prudilo, což jsem nechápala proč. Pak mi zavolal korektor, že už to má hotový a že u toho řval smíchy a jestli to myslím vážně, copak mi fakt vůbec nedošlo, že to jsou motorky?  „Jo aha!" V tu chvíli do sebe všechno konečně zapadlo a děj knihy dostal jakýs takýs smysl. Vůbec nechápu, jak se mi to mohlo stát.

Od té doby, co se živím titulkováním, mnohem víc sleduju dabing a u špatně nahozených titulků řvu jako tur. A mnohem líp si dokážu představit, proč a jak asi dochází k různým chybám. Onehdy jsem se dívala na televizi a šerif řekl: „Je půl deváté, měli bychom jít." A když to pronášel, na obrazovce byl záběr na hodiny, které zcela jasně ukazovaly půl desáté. „Prostě překladatel neviděl film," vysvětlovala jsem svému muži. „Psal překlad jen podle skriptu. A jelikož anglicky se řekne půl desáté half past nine, tak se úplně lidsky spletl." Ovšem záhadou je, jak mohl ty hodiny přehlédnout pak i člověk, co přepisuje věty, aby šly hercům do pusy, neviděl je režisér a nakonec ani ten herec, co šerifa daboval. Nejspíš to bylo všem úplně ukradený.

A konečně se dostávám k tomu, proč píšu tento článek. Včera jsem na diskuzi uveřejnila ukázky neskutečných vět, které se objevily v překladech nakladatelství Harlequin. A objevil se názor, že by byla škoda, kdyby si je neměli možnost přečíst i ostatní. Tak se omlouvám za ten sáhodlouhý úvod a k věci. Toto koluje pro pobavení mezi překladateli.

Ukázky z překladů pro nakladatelství Harlequin:
1. Hrstka úředně vyhlížejících osob neopatrně vešla pod džíp v marném
pokusu ho zastavit.
 2. Když ji rukama popadl za prsa, vyklenula se proti němu, hladová a
 vybízející.
Jak prsty putoval k jejím nohám, z hrdla jí unikla jemná pára.
3. Cítil hlavu, jako by se nacházela ve slepé uličce ve svěráku.
 4. Myšlenka na to, že si bude hovět ve vaně s vlažnou vodou, zatímco na
 ni bude foukat jemný vánek z větracích trubic, způsobila, že se mu chtěla
vrhnout kolem krku pažema a srdečně mu poděkovat.
5. Když ho udeřila síla Janina něžného úsměvu, vypustil bolestný
povzdech.
 6. Promluvila nikoli obyčejným hlasem, ale inverzním zvukem, při němž
jedno ticho překrývalo druhé.
 7. Když spatřila nechutnou krutost v jeho tmavých očích, projel jí
záblesk pocitu nebezpečí. O chvíli později upadla do studně.
 8. "Miláčku… Připomínáš mi něco, co se servírovalo králům." Čím více
ji ochutnával, tím se stával hladovějším. "Jak jsi chutná," poznamenal,
když jí  oždiboval krk.
 9. Rozpálil ji tak, že Summer byla pouze prosící a sténající kreaturou
čisté rozkoše, než ztratil i on nad sebou kontrolu.
10. Máma si mohla ruce upracovat, ale jako kadeřnice dokázala sotva
 udržet jídlo  na stole.
11. Zakroutila hlavou s dlaní na břichu a pak si zapíchla ukazovák do
hlavy.
12. Marlie bzučela napětím a byla přesvědčená, že by vyrobila dostatek
 proudu aby osvětlila celý Pittsburgh. "Myslím, že jsem vzrušená,
Bruci," zasípala.
 13. Pak sklonil hlavu a v očích jako by mu zářil temný stín jeho
klobouku.
14. Calovo příliš velké pyžamo jí sklouzlo z ramene a Cal mu věnoval
 plnou pozornost. Zlíbal ho.
 15. Shade cítil stejnou potřebu, která z ní vyzařovala. Nebo to byla
 jeho vlastní potřeba, kterou cítil?
 16. She missed him. – Netrefila se.